Domov důchodců je umístěn v památkově chráněné budově arch. Otakara Novotného, žáka Jana Kotěry. Budova pochází z roku 1926. Je označována také jako Sehnoutkův dům.
Podle notářského spisu číslo jednací 5463 byli manželé Rudolf Steinský-Sehnoutka a Jaroslava Steinská-Sehnoutková na základě „smlouvy směnné ze dne 20/28 července 1926 knihovními majiteli domu čp. 84 v Černožicích se stavební parcelou č. kat. 111 a rolí č. kat. 547/3 tamže.“
Tento dům sloužil původně jako „Útulna továrních zaměstnanců“ (do roku 1930).
Během těžké nemoci učinil pan továrník Steinský slib, že pokud se uzdraví, věnuje dům v Černožicích na dobročinný účel. Biskupský sekretář Dr. Josef Hájek na toto upozornil královéhradeckého Otce biskupa ThDr. Mořice Píchu. Ten pověřil pana senátora Msgra. Dr. Jana Sobotu, aby pomohl panu továrníkovi uskutečnit tento úmysl. Dr. Sobota povolal dne 15.11. 1935 telegraficky tehdejší generální představenou Kongregace sester Nejsvětější Svátosti, Ctihodnou Matku Kláru Beránkovou do Hradce Králové, informoval ji o úmyslu pana Steinského a učinil jí nabídku k převzetí domu. Ctihodná matka si jela dům v Černožicích prohlédnout a velmi se jí líbil.
Do jara 1936 se pracovalo na vnitřní úpravě domu – musely se přepažit velké sály na pokoje s maximálním počtem šesti lůžek.
Dne 14. ledna 1936 byla notářem Karlem Matouškem pořízena notářským spisem číslo jednací 5463 smlouva darovací mezi manžely Rudolfem Steinským-Sehnoutkou a Jaroslavou Steinskou-Sehnoutkovou a Kongregací sester Nejsvětější Svátosti v Českých Budějovicích na dům čp. 84 v Černožicích se stavební parcelou č. kat. 111 a pozemkem č. kat. 547/3 role.
Sestry nastoupily do Černožic 1. května 1936. První představenou byla sestra M. Klaudie Hartmannová. V kuchyni pracovala sestra M. Emilie Tvrdíková a jako ošetřovatelka sloužila sestra M. Aurelie Kročilová. Dne 14.7. 1936 přišla ještě sestra M. Praxedes Štíchová.
Dne 21. května 1936 bylo za přítomnosti Otce biskupa ThDr. Mořice Píchy slavnostní svěcení domu a ústavní kaple.
Dům se postupně naplňoval obyvateli. Do konce roku 1936 žilo v domě 20 obyvatel, z toho 8 mužů a 12 žen.
V roce 1943 se musel ústav vystěhovat, část obyvatel se přestěhovala do Vesky u Pardubic, ostatní do Boharyně u Nechanic. Ústav v Černožicích byl obsazen německou mládeží. Po ukončení války v roce 1945 se všichni do Černožic vrátili. Ústav se musel opravit, protože byl poškozen.
V roce 1948 převzala dům do své správy Česká katolická charita, sestry tam sloužily dále. V rámci reorganizace převzal v roce 1960 ústav Okresní úřad v Hradci Králové. Působnost sester v Černožicích skončila dne 1. července 1983.
Dne 1. ledna 1993 začaly sestry Kongregace sester Nejsvětější Svátosti v Domově důchodců v Černožicích opět působit.
Dne 17. srpna 1994 byl dům čp. 84 se stavební parcelou č.k. 111, zahrada č.k. 547/3 a zahrada č.k. 547/17 soudním smírem Kongregaci sester Nejsvětější Svátosti vrácen.
Kongregace sester Nejsvětější Svátosti uzavřela dne 31. ledna 1995 na dům v Černožicích Smlouvu o nájmu s Okresním úřadem v Hradci Králové.
Dne 6. února 2003 byla s účinností od 1. ledna 2003 uzavřena nová smlouva o nájmu, a to mezi Kongregací sester Nejsvětější Svátosti v Českých Budějovicích a Královéhradeckým krajem.
V roce 2005 byl Domov důchodců v Černožicích nabídnut k odkoupení Královéhradeckému kraji. Nabídka byla přijata.
V červenci 2011 byla dokončena přístavba nové budovy, která nabídla klientům větší komfort v podobě dvoulůžkových pokojů s vlastním sociálním zařízením a terasou. Kapacita Domova důchodců se zvedla z 80 na 104 lůžek.
(Podle materiálů uložených v archivu Kongregace sester Nejsvětější Svátosti.)